Pověsti Netolicka
Dědictví Šumavy - Sbírka pověstí ze Šumavy a jihozápadních Čech
Pověsti z Netolicka
Pro mne je Netolicko synonymem zámku Kratochvíle, kde mne přátelství
se ,,zámeckým pánem“ inspirovalo ke vzniku veršů a textům k opeře či kantátám. Rožmberský genius loci zde má nevyvratitelné kořeny. A ještě dávněji vyvstávají báje o kmenu Netoliců, který tenkráte osídlil tento rovinatý kraj. A také dal jméno celému regionu.
Mezi prací, usebráním a kratochvílí trval po dlouhá staletí život zdejších obyvatel. V jejich vyprávění najdeme příběhy rybníkářů, zázraky Lomce i jablíčka lhenická. Pobaveně se z okna v Netolicích dívá bílá paní. A bájný jihočeský Ikaros,
Vít Kudlička, se zrovna chystá vzlétnout ze svého Strpí.
Více o autorovi Ondřeji Fibichovi na www.cestyksumave.cz
Vyslyšená prosba
Pantáta mlynář z Horního mlýna šel do mlýna Prostředního na návštěvu. Doprovázela jej jeho
malá dcerka. Po cestě skotačila a nešťastně spadla do potoka. Prudký proud náhonu ji pak
uchvátil, takže její tělo prošlo zkrze dvě stavidla. Zoufalý otec se v té chvíli obrátil s prosbami
na Pannu Marii Podsrpenskou. Holčičku nakonec vylovili z vody živou, ale růženec,
který měla ukrytý v kapsáři, byl nadranc.
Kniha zázraků ze Svaté Hory u Příbrami 18. století
Bílé klubko
Vávra byl bohatý sedlák. Rád chodíval na trh do Netolic. Jednou tam vedl krávu. Když přišel
k městečku, musel se dát po hrázi malého rybníka. Uprostřed cesty leželo bílé klubko. Kopl
do něj, až spadlo do vody. A šel dál. Na trhu dobře krávu prodal a obchod s kupcem zapili.
Až na noc se Vávra vydal nazpátek domů. Jde stejnou cestou kolem rybníka a tu vidí pod nohama to samé klubko. Kutálelo se kolem něj, když tu sedlák napřáhl nohu, že jej zase odkopne. Náhle se mu bílá nit začala ovinovat kolem nohou, až upadl. Druhý den jej našli pocestní mrtvého ležet na hrázi. Na prsou měl otisk pěti prstů vodníka.
Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice
Mrtvá hospodyně
V Netolicích krupařil vysloužilý četník Baštýř. Ten jednou přišel na vandru do jednoho statku. Žil tam ovdovělý sedlák a čeledín. Všichni se Baštýřovi zdáli nějak bledí a zamlklí. Dali mu večeři a ustlali ve stodole. Náš vandrovník hned usnul. Najednou vrzly vrata a on se probudil. Byla jasná měsíční noc. A nad ním stojí selka ve svátečním. Po chvíli se vznesla, až skončila
na perně a odtud začala házet na mlat otýpky slámy, dokud jej nezaházela celou hromadou. Bývalý četník byl strachy bez sebe, ale pohnout se neodvážil. Pak přízrak sešel k němu
a otýpky létaly zase zpět. Když byla žena hotova, obešla ležícího Baštýře a zavřela za sebou
vrata od stodoly. Muž do rána nespal, ani k snídani nešel a zastavil se až v první hospodě. Tam mu řekli, že je to bývalá hospodyně, která zemřela při porodu a nemůže se rozloučit
se svým statkem. Žel, všichni ji tam vidí, jen její manžel ne.
Václav Hazuka a Václav Řepa in český lid R 5, 1896, str. 345-346
Návštěva Bílé paní
Dokud patřily Netolice ke zboží krumlovskému, zjevovala se bílá paní v místních kasárnách.
Nějaký vojáček ji viděl, když šel k raportu. Vídávali ji tam i jiní lidé. A když mělo přijít nějaké
neštěstí, nosila černé rukavičky. Vychovala prý Petra Voka z Rožmberka.
Václav Řepa in Český lid R 30, str. 262
O původu hromů
Když Bůh stvořil svět, chtěl ještě učinit člověka. I hledal, z čeho by uhnětl jeho tělo. Zkusil to
z ohně a vody. Povstal člověk, ale nebyl k ničemu dobrému. Tak jej Hospodin zaklel a tím vznikl hrom. A hrom to byl již sedmý, nejhorší ze všech, který nikdy nehřmí naplno, nýbrž uhodí pokaždé a za ním se příval žene. Prvních šest hromů bylo již dříve a každý z nich povstal z nepodařeného zvířete. Tak ten první vznikl z nepodařené myši. Nehřímá, jen blýská, a nikdy neuhodí. Druhý hrom hřmí, neblýská a jen jednou za tři léta uhodí. Pán Bůh nechává hřmít celkem tři hromy. Ale o soudném dni vypustí všech sedm, a tehdy bude na zemi zle!
Sběr Slavia 1873-82
Dvě hlavy v posteli
Jednu netolickou sousedku rozbolely ukrutně zuby. Známá jí poradila, aby šla v noci na hřbitov
do kostnice pro lidskou lebku a doma si ji dala pod polštář. Jakmile to udělala, nastal v domku hrozný čas. V noci se přihlásil duch nebožtíka a žádal o svou hlavu. Žena se vyděsila
a pospíchala s lebkou na hřbitov. Sotva došla k brance, padla a už jí nevzkřísili.
Oldřich Petrášek in Vandrování s Peklíkem po Linecké stezce 2014, str. 29
Krčínka
Je zapsáno v kronice vsi Petrodvorské, že jest vůkol mnoho rybníků. Ty rybníky jsou vesměs
stokami propojeny a jedna z nich se zve Krčínka. Ta se vine křivolace od Lhenic k Netolicím. Byla založena ještě za časů roboty a místní rybníkář Jakub Krčín z Jelčan mnohého sedláka
při tom uhnal k smrti. Když sám zemřel, musel za trest orat tuto stoku se spřežením čertů. Jelikož čerti lítali s pluhem sem tam, nemohl Krčín pluh rovně udržet, a tak je Krčínka plná zákrutů.
Pamětní kniha obce Petrodvorské 1923
Více pověstí na https://povesti.knih-pt.cz/obsah/seznam?region=5
Tento projekt vznikl za finanční podpory Česko – německého fondu budoucnosti, ve spolupráci Městské knihovny Prachatice, spisovatele Ondřeje Fibicha a Kreisbibliothek Freyung.
Knihy s tematikou pověstí, legend, pohádek a dalších příběhů